Vějí větry, vějí bujně,
Až se javor sklání,
Ach jak bolí srdce moje,
Slza slzu shání!
Léta travím v bědování
Není cíl mé zlobě,
Jenom tím mi pohověno,
Poplakám-li sobě!
Nevrací mi slza blahost –
Srdci ulehčívá,
Kdo byl blažen jenom chvílku,
Po věk o tom snívá.
Závidět mi mého losu,
Toby bylo sprosté:
Či jest bylinka ta šťastná,
Která v poli roste?
Bez rosy a na píštině,
Kam jen vedro pere –
Trudno žíti bez milence,
O samotě šeré!
Bez milence všecko pusto,
Vězení svět celý;
Bez milence blaho chladne,
Nepokoj je vřelý!
Kdes, můj milý, černooký?
Kde jsi, ozývej se!
Jak se bez tebe tu soužím –
Pojď a podívej se!
Ke komu se přivinouti,
Kdo mě touhy sprostí?
Kdoby mě chtěl milovati,
Těká v dalekosti.
Po tobě bych polétala,
Ale křídel není;
Bez tebe se usužuji
V hoři, truchlivění!