Soused můj si žito seje,
Na něho se pole směje,
U mne, a již je tu léto –
Nezoráno, nezaseto!
U souseda bílá síňka,
U souseda hospodyňka:
U mne není bílé síňky,
Ani štěstí, ani žinky!
Návidějí sousedovi
Děvčata i mladé vdovy,
Za sousedem pohlédají,
Jeho všecky rády mají.
Jedna mě též milovala,
Mou že bude, slovo dala;
Potom řekla plná pýchy,
Že si tropila jen smíchy.
Což jsem zrozen na neštěstí,
Že se nechce po mé vésti?
Kdo mi štěstí slibovali,
Málo prorokovat znali!