Tam na hoře na tom vrchu
Se stavím tisíckrát,
A dívám na holi sehnut
Se dolů v oudolí rád.
Pak za svým stádem se vleku,
Psu hlídat je nechávám,
I octnu s hory se dolů,
Jak ale, to nevím sám.
Tu stojí louka kvítky
Tak pěknými posetá,
Má ruka je trhá a neví,
Ach komu je dáti má.
Déšť, bouři promeškávám
Tu pod stromem mnohý den.
Jsou dvírka tam zamknuty stále –
Než, bohužel, všecko to sen.
Ach arci že duhy oblouk
Se nad její chyží pne,
Však ona odešla odtud,
Ven daleko do kraje.
Ven do kraje tam a dále,
A snad se i za moře dá,
O, mimo jen, ovce mé, mimo,
Tu srdce mi usedá.