Dokud já byl malý klouček,
Chodíval jsem na palouček
Trhat květiny;
Pak jsem k malé Míně sedal,
Nejpěknějších pro ni hledal,
Jak jsme dětiny.
Mína ode mne je brala,
A mě za to chválívala,
Že jsem hodný hoch;
To mi bylo nade všecko,
Blažený já dobré děcko
Nosil, co jsem moh’.
Když pak teď jí kvítí nosím,
O něco ji za ně prosím,
Vždy chtě víc a víc;
Pakli sama nechce dáti,
Mzdu si osměluji bráti
Sobě z jejich líc.
Jak se dále bude díti,
Buduli vždy více chtíti,
To již nyní vím;
Věru, já za rozmarýnu
Budu žádat celou Mínu
Pra nic neslevím!