Dlouho mračno nebe krylo,
Konečně se vyjasnilo
Náhodou;
Já tu v podvečerní době
Na louku mou vyšel sobě
Náhodou.
Cesta k zahrádce mě vedla,
A tam Lidka ještě předla
Náhodou;
Od země já hlavu zvednul,
A hned do očí hlednul
Náhodou.
Od toho dne ku večeru
Na louku se denně beru
Náhodou;
K zahrádce mě cesta vede,
Kdežto Lidka denně přede
Náhodou.
A tak večerní ta doba
Svedla na věky nás oba
Náhodou!
Nový pro nás domek stojí
Po žnich bude Lidka mojí
Náhodou!