Lubomírský ze Hradecka,
Jemuž Kochan zdílí,
V Lucké věži za Vltavou
Pro milenku kvílí.
Za hraběte bohatého
Nedávno ji vdali,
A však věrného jí zpěvce
V dáli ukovali.
Za mříží tam písně želné
Pocestnému zpívá,
Drahé lístky, plné zpěvů
Oknem vyházívá.
Pocestný-li dál je zpíval,
Větry-li je vály:
Milenka se dosléchala
Želů zpěvce z dáli.
Manžel její podezřivý
Nad tím zlostí minul:
„Mám se zpěvce strachovati,
Byť i v poutech hynul?“ –
Jednou vymrští se na kůň
V brani ocelivé,
K Lucké věži za Vltavu
Žene v zlosti divé.
Lubomírský, Kochan věrný,
U mříže tam stojí,
Zpívá o své lásce vroucí
Při citaře svojí.
Onen na třmen se zvedne,
Máchne kopím k ústí,
Lubomírský sklesne boden,
Pěje ducha pustí.
Hrabě vítěz do Hradecka
S útěchou hnal divou.
Bludná mysl! zpěvec umřel,
Zpěvy jeho živou!
Na perutích rozléhají
Po vlasti se znovy,
Jinému co slavíkové,
Hraběti co sovy.
Náhle při radostných hodech
Bývá jimi strašen,
Z pevného sna půlnočního
Nelítostně plašen.
Po zahradách, po ulicích
Citary se jeví,
A co hlasy duchů hučí
Kochanovy zpěvy!