Vítej, velkomocný králi, vítej
Do obradované Prahy své,
Vroucí úcty její nezamítej
Z věrnosti a lásky jevené!
Vítej do srdce Tvé České země, –
V srdci Čechů dávnos měl byt svůj, –
Pro Tebe jak plane jejich plémě,
Praha první Tobě ohlašuj!
Ejhle jako nevěsta se zdobí,
Bys jí Pane sobě zalíbil,
Po vše panování svého doby
Věrné lásce její přízniv žil,
Aby Ty jí otce vynahradil,
Který laskavě jí pěstoval,
By Ty dávnou slávu její mladil,
Kterouby vnuk vnuku zvěstoval,
Zpomínaje na své slavné předky
V jejím ladném lůně žitele,
Statnosti a víry České svědky,
Mravu vlasteneckého ctitele;
Zpomínaje na milé své krále,
Kteří otcům jeho přávali,
Jejich pověsti a dálné chvále
Péčí svojí zniku dávali.
Tebe, milovaný, bude vděčně
S otcem vlasti, s Karlem jmenovat,
A Tvé velectěné choti věčně
Libušinu poctu věnovat.