Klasové se jednou velmi katili,
Do snopů že uvázaní
Svobodu svou ztratili.
Cereši, své bohyni a paní
Neustále touží,
Jak je vazby souží.
„Nuže, když si radit nedáte,
Máte zvolnosti své míti:
Ale brzo shledáte,
Jak se s vámi bude díti!“
Po té nadlouho se vítr zdul,
Po vší zemi klasy rozhrnul. –
Takto mívá měšťan zvůle chtivý
Za pouto i zákon dobrotivý.