Ctibor jitrem z lože skočí
Vybuzený ze sna zlého;
Vejde k němu druže jeho,
Hrozí se jí jeho oči.
Lichotivě před ním stojí
V rouchu bílém, číši v rukou.
„Co tě, milý, svírá mukou?
Proč se lekáš dívky svojí?“
Zděšen Ctibor odhovoří:
„V bílém rouchu vedle sebe
Stát jsem ve snách viděl tebe,
Viděl ku strachu a hoři!
Plnou krve místo vína
Jsi mi číši podávala,
A ta se mi v rukou zňala,
Ty jsi sklesla poděšína!“
Dívka nebes pomstu čije,
Hrůzu ve svém jeví hledu;
„Odpusť, já ti nesla jedu,“
Dí, a sama číši pije.