Cikánka ta Valaška
Stan si zbudovala;
Dívčina se celou cestu
Po cikánce ptala.
„Cikánko, ty Valaško!
Konej vůli moji:
Udělej ty Kozáčkovi,
Ať již o mě stojí!“
Cikánka ta Valaška
Po vůli jí byla,
Ustřihla jí rulík rusý,
A pak upálila.
Cikánka, ta Valaška
Po vůli jí byla,
Upálivši rulík rusý
Hocha napojila.
„Pročpak voda zkalená?
Či ji vlna zryla?
Proč pak děva zarmoucena,
Či ji máti bila?“
Bila-li ji, nebila,
Ještě bude bíti:
Přijdi, kozáčku, by mohla
K obraně tě míti. –
Aj ty lese, nešum touž,
Ouvale ty chladný!
Nemať rozum děvám našim,
Kozáčku ty mladý! –
Budu šumět, budu vát
Vůkol horem, dolem;
Budu másti rozum děvám,
Namlouvat si kolem!