Nesmějte se mému hoři,
Rozmilé mé družice,
Nevíte ach jak mě moří
Od něho ta růžice!
Co mě na louce ji podal
V našem kole veselém,
Jest mi, jako červ by hlodal
Na nebohém srdci mém.
Vám tam posud chvíli krátí
K večerou hra společná:
Mně však nemůže to dáti,
Po čem touží duše má.
Já vám toho nezávidím,
Aniž vám tu růži dám,
Nechť i v samotu se klidím,
Vždy jsem ráda, že ji mám!