Skip to content
1799–1846

Babí léto.

Simeon Karel Macháček

Hřeje slunéčko tak milo, Jako hřálo jarní čas, Nebes mračno zapudilo, Modrají tak jasně zas.

O, jak se tu blaze líhá Na trávníku zeleném, Tisíc broučků v kol se míhá Teplým oživeno dnem.

Já si libuji tu chtivě, Volněji je v prsou mých, Srdce tluče mi tak živě, Jako za dní minulých.

Takováto doba byla, Doba věčně rozmilá, Ponejprv když políbila, Pod květy mě Lidka má.

Nastojte! ach listy zvadlé V jaro mé se vluzují, Místo květů na mě padlé Ze snů těch mě zbuzují.

Upokoj se, srdce milé, Jest to babí léto jen, Nezpomínej Vesny bylé, Strpíš snáze zimní den.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Babí léto. · Simeon Karel Macháček · Poetry Cove