Jídlo lidí, ne však pití
Ráje zbavilo;
A co Adamovu chybu
Ponapravilo,
Nech je vděčně velebíno!
Proto, bratří, píme víno!
Jak zas poznovu svět celý
Hříchu podléhal,
A pak u potopě valné
Každý za své bral:
Jenom Noë při tom scházel,
Proto že byl rývy sázel.
On si se ženou a s dětmi
Zalez’ do sudu,
Ten ho nosil nad vodami
Na vzdor osudu;
Neboť chrání ode zlého
Víno milovníka svého.
Když pak vody usedaly,
Sud si také sed’;
Noë s čeledí se opět
Na pahorku shled’,
A jak mokra nenacházel,
Hned zas nové rývy sázel.
Protož kdyby na vínečko
Broukal kdosi bloud,
Tomu také u povodni
Bude zahynout;
Ale od nás, bratří, víno
Budiž pito, velebíno!