ŽIVOT

Zprvu jede zvolna – k nepřečkání cesta – jara – zimy – leta – všecko dlouhé tak – lesy – řeky – pole – bílé vsi a města – všecko obdivoval tenkrát dětský zrak.

Pak jel vozík rychlej – začal jsi se práti s poměry a lidmi – Bída přisedla – co tak všecko člověk cestou maně ztratí, co tak strhá s duše tahle Bída zlá!

Nyní vozík letí – zimy – jara – leta sunou se ti na zad kvapem příšerným – sám a sám tak jedeš – havran z brázdy vzletá – mračna těžká plují nebem večerním.