Z večera vyšla: něhu v oku,
jak jabloně květ zardělá,
z pod kloboučku vlas kaštanový
se koketně vil do čela;
šla s elegancí v drobném kroku
a mrazem v páru houst’ jí dech,
ze šatů vál jí parfum sladký
a růži měla na ňadrech.
Je noc, kde v mrazné mlze ztrácí
se domy, chodník, lucerny
a z mnohé tragedie žití
tak mnohý výjev příšerný...
Matným se krokem domů vrací
jak obraný strom za rána:
vlas scuchán, bleda, kalné oči,
na ňadrech růže smačkána...