Ti Češi všichni mají v očích dýky,
a panny jejich nijak nedovedou
jak Němky, Uherky a tmavé Vlašky
zasmát se pohledem ti z očí v oči – –
Ta Praha vůbec... podíváš se z okna
a spoustu věží vidíš jako prsty
vztyčené k nebi, hrozící ti přísně – –
za černým vrchem hasne deně slunce,
jak hranice by hořela tam kletá,
ta jejich hranice, kde pošetilý
a paličatý kněz dal vale světu – –
A Vltava se ložem svojím valí
krvavá, těžká – – tolik asi krve
mě zem ta stála – – Sáhneš po poháru
a víno zas má jenom barvu krve
a trpké je, jak zde to živobytí –
to bůh ví: otec sázel tu a pěstil
burgundskou révu – já, syn jeho, piji
pelyněk tady – – Kažte připraviti,
nosítka moje – nechci umřít tady
a žít už docela ne v tomto městě –
pryč odtud – přes Jihlavu, Znojmo, k Vídni
pod modré nebe, k usmívavým lidem,
pryč rychle od těch hořkých poustevníků,
a z města, které mučírnou je mojí – –