A upíry a tygry já zřel ve vás kdysi...
A chrámy posvátné a hrady nedobytné...
Ach bědné pěničky, jež sotva poskočí si
v té kleci svojí doživotní třpytné!
Teď zřím-li v oči vám, už pohled ten mě bolí
a ruku dáte-li, já touhu mám ji hladit,
a šašky tropit vám a vtipu karamboly,
jen abych k úsměvu moh ty rty vaše zladit!