Ty orgie, jež žijem v jizbě mé!
Kdy paní Hedva plní šálky čaje,
cigara plá, a my se noříme
v ty milované, nekonečné taje!
Poesis! Krása!... Boje svádíme,
kde sofisma a vtip svou roli hraje;
ty, trochu klasik, chladný k vervě mé,
já, Jakobín, jenž autoritám laje,
tak zápolíme. Že tím proudem řečí
z nás jeden druhého už nepřesvědčí,
to víme předem... K druhé, třetí raní
když spokojeně uleháme k spaní
my ve vzpomínce na ten zápas čilý
jak Titus řeknem: Noc jsme neztratili...