Když slepé štěstí zaletí
tak maně na tvou hruď,
vše rychle vem’, co nese ti,
však jako hrob tich buď!
To asi někde na chvíli
si strážce jeho zdřím’,
zlý stařík, osud zavilý,
jenž zve je vězněm svým.
To „šťasten jsem!“ ať vždy tvůj duch
uškrtí v prsou tvých –
ten stařík má tak jemný sluch
a má tak hrozný smích...