Jest toto štěstím? Všecko svým zovu,
co jsem si netroufal kdy ani chtíti,
po hrozných bouřích ku květu znovu
žene zas chorý ten strom mého žití.
Tesknil jsem, zoufal, zřek’ se už touhy –
těch starých bolestí více už není –
však což je v srdci echa zvuk dlouhý?
co značí věčné to bolestné chvění?
Smrť kdyby řekla: Pojď nyní se mnou,
dechnem’ mráz na strom, jenž počal kvésti! –
rád šel bych s jakous nadějí temnou...
bože můj, bože můj, co je to štěstí?...