Floskule známé, tanec sofistiky
a zkroutí, co se nedá, co se dá –
ne, nepustím se s ním do polemiky,
vždyť je to dobře známý Peroutka.
Jen radím mu, ať nechá na pokoji,
mé verše – mnohý básník uznaný
dojista blíže umu jeho stojí,
má Hory, Seiferty a Neumanny.
A potom: nevím, co je větší skvrna,
já aspoň za nic nechtěl bych dnes být
žoldákem v dílnách pana J. S. z Brna.
A rozhod jsem se s pražským J. S. jít,
co volný člověk. Nález Budoucnosti
– dodávám v posled – musí rozhodnout,
zda práv by Pán a jeho vrtichvosti
či básník samotář a jeho soud.