Jednomu člověk nerozumí
– snad že je málo ideální –
jak každý druhý u nás umí
být ve všem „přísně neutrální“.
Jak si vše srovná v moudré hlavě,
co kolem sebe vidí tady,
jak přikyvuje shovívavě
zvlášť každému, všem dohromady.
Červeným, černým, modrým, bílým,
celému spektru vlasti naší –
na všecky strany roztomilým
a všecko tolerantně snáší.
Mé roky plynou. Všecko chápat
se ženu letem stále prudčím –
leč vidím: dnů mých přijde západ
a tomuhle se nenaučím.