Což – nalejem zas v dějin víno vody?
Do čisté vody nakapeme špíny?
Vždyť my si vždycky pokazili hody,
my sami, sami, bratři, nikdo jiný.
Vždyť lidmi činů jsme jen z polovice,
půl druhou „poměry“ jsme zvali plaše –
půl pták, půl myš – když nebylo dne více
a noc ne ještě, byla doba naše.
Minuty sčítám k velké budoucnosti
a každé příští minuty se bojím –
chtěl bych mít skoro Boha na výsosti
a prosit, by bděl nad národem mojím!