Let řadu zbraně vyráběla
ta pošetilá Evropa –
teď vráží do svého je těla,
hoj hurrah – po nás potopa!
Je ironický Osud tady,
jenž sleduje ji s úsměškem
a sbírá, řadí předpoklady
k dnům, které přijdou za dneškem.
Kdo silen, bije na vše strany,
kdo sláb, ten musí býti bit,
jsou staré pravdy rozmetány
je rozbit dávné víry štít,
šat kulturní je sedrán s všeho
a Lidství zbito v krvi je –
dnes podle pudu předvěkého
zde řádí člověk – bestie!
Ty srdce v evropejském těle
tak troufalé v své malosti:
sta let jsi bilo osaměle
a chvělo se vždy úzkostí –
teď rušný tep tvůj člověk slyší,
ty srdce drahé uštvané,
a k Osudu tam šeptá k výši,
ať jemu se nic nestane!