Svět starý s praskotem se tříští,
co bylo, zaniká a hyne –
vzdor všemu stále věřím v příští,
zda lepší? nevím – v příští jiné.
A zrak je vzpjat – co dech se tají –
v dál k zamlženým dějin metám –
dnes tisíce tak naslouchají,
dnes všichni takto hledíme tam.
Jsme tiši. – V dálce gigantický
provádí Osud soudy hřmící –
ba, člověk mlčí, jak už vždycky,
kdy měl by právě tolik říci.