Klid mrazivý a skepse čirá,
poznatky hořké dlouhých let,
v prach cesty zašlapaná víra
jak v sebe, tak i v život, svět –
jak je to všecko plno šalby,
jak daleko dne dnešního –
jako když vítr zafoukal by
do pýří pampeliščího –
jakoby začal člověk nový
žít pestrost žití veškeru:
má v duši plamen pochodňový
a v očích dětství důvěru.