Mí bozi, jaké klidné časy!
Buď pozdravena idylo!
Vlasť z egyptských ran oddýchá si,
jak nikdy by jich nebylo!
Zmlk, zanik, už se neozývá
těch našich politiků hlas!
Pryč kobylky, pryč rána divá,
jež stihala tak dlouho nás!
Tož nevíme, o situaci
co soudí X, Y, Z;
už proroci se nenavrací
s rozborem posledních sta let;
už ministr i ten i onen
v svém křesle může třeba spát,
nic neví: bude živ či skolen,
nic nedí vůdců našich řad;
obmysly Němců, tajné plány
už nikdo nevykládá nám;
už nejsou nervy napínány
ku svatým bojům, přísahám;
v žurnálech nikdo neujistí
už nadšeným nás výkřikem,
že řeč, již možno dneska čísti,
je v dějích českých mezníkem;
už ztichla vášeň bojujících,
zrad národních už zmizel hřích
a bláto leží po ulicích
a nepoletá po tvářích.
Korouhve tiše zavinuly
a zarazily nadšení
i praskly naše slavné nully
a po vlastech je mlčení.
– Tož svědčte, pane pacifisto,
před tváří lidu celého:
že válka tahle, což je jisto,
má přec jen mnoho dobrého.