Vy čtete verše ještě? Incroyable!
Já už jen píši je v tom přesvědčení,
že mařím čas i papír. Byly doby,
kdy myslíval jsem, že je slovo činem,
dnes vidím, že je slovo pouze slovem
a činy mluvit chtěl bych. Ale píšu
a trýzeň nečinnosti svírá duši
a klidu nemám – člověk přebytečný
a zbytečný se potácím v svém čase.
Ach, kdyby aspoň možno bylo dneska,
že odepsal bych verši něco s duše –
leč není toho. Dál ji tíží všecko:
i víra nedočkavá, naděj těžká
a dál ji síly nevydané lámou –
je těžko žít a umříti se nechce,
a tak v té době činů, dějů plné
ty verše píši, jak bych skládat mohl
z neživých květů neživých pár kytic,
jež zdobit mají klobouk všední krásky,
či ve skleněné váze před zrcadlem
být mají tichým shromaždištěm prachu.