Nač toto čtyřlistové psaní,
nač tolik dojímavých vět,
nač vzpomínky a naříkání –
já nečekal jsem na zpověď.
Však svědčí to o dobrém tónu,
že v těchto velkých vážných dnech,
kdy celý dům váš pln je shonu
a tone stále v starostech
o toilettu, o povozy,
o upravení výbavy,
o kuchyni a – vědí bozi –
o jaké ještě přípravy,
že jste přec ještě našla chvíle
kdes v nerušeném ústraní
a popsala ty lístky bílé
a přidala k nim pozvání!
Však chtějíc času šetřit více
a péra, slzí vylhaných,
a etiketty služebnice,
být v zásadách přec věrna svých,
tu pozvánku jen, jako všude,
jste mohla poslat, spanilá,
ta litografům k slávě bude –
a mně by zcela stačila...