Nač toto čtyřlistové psaní,
nač tolik dojímavých vět,
nač vzpomínky i naříkání –
já nečekal jsem na zpověď.
Však svědčí to o dobrém tonu,
že v těchto velkých vážných dnech,
kdy celý dům váš pln je shonu
a tone stále v starostech
o toilety, o povozy,
o upravení výbavy,
o kuchyni – a vědí bozi –
o jaké další přípravy –
že jste přec našla ještě chvíle
kdes v nerušeném ústraní
a popsala ty lístky bílé
a přidala k ním pozvání!
Znám dobrý ton váš... však jste hladce
si mohla jinak věrna být
a mohla pera, vzdechů, práce,
kus noci, slz snad – ušetřit:
tu pozvánku jen, jako všude,
jste mohla poslat, spanilá,
ta litografům k slávě bude –
a mně – – – by zcela stačila...