I to se stává: člověk s dobrou vůlí
u tebe sedí, rozmlouváte spolu
o tíži doby – ty se bojíš ohně
a pojistku bys chtěl mít pro stodolu,
kam žeň je svezena. On sotva půli
tvých obav vyslech, začne vykládati,
že dlažba města ve špatném je stavu
a při chůzi že třeba pozor dáti.
Ty ku chorobám přejdeš, jimiž stoná
národní organismus v plné míře –
on lidové ti ornamenty chválí,
jak malují se nyní na vějíře.
A debata tak dál se snuje ona,
jak hlušci dva by spolu rozprávěli.
Tak dva hovoří. A tak debatuje
i v lepší části vlastně národ celý.