A válka, válka! Manifesty –
ton heroický v žurnálech –
vojáci hemžili se městy –
nadšení po všech lokálech –
marš mnohý, dávno zapomněný,
byl tenory i basy pěný –
do bojovného zápalu
lil deně olej v křepkém chvatu
Lippowitz v Neues Journalu,
Kornitzer Siegfried v Mittagsblattu.
A s utajeným zvláště dechem
se četla „zvláštní vydání“,
jež tiskli s konkurenčním spěchem
výrobci novin mazaní,
kde tučným písmem oznámeno,
že přes břeh bylo vystřeleno,
že od finanční stráže rek
na bdělé pochůzce své vzrušen,
sto kozáků hnal na útěk.
A nepřítel že vůbec zkrušen – –
A duše hladem zbičovaná
konečně našla potravy:
telegram hlásil jednou z rána
boj urputný a krvavý
a vítězství, jež ku cti říši.
A potom došly zprávy bližší.
Můj z pluku kdysi kamarád
vavřínem ovil čelo svoje,
má povýšení jisto, řád –
leč odnesen byl s ranou z boje.