Vteřiny ženou se v rychlosti
kolem nás tím starým světem,
haléřky neznámé Věčnosti
prší tu šíleným letem.
Jednou prý Danaï zlaťáky
snesly se do klína lehce –
však byl v tom spleten bůh nějaký,
věřit se tomu už nechce!
My berem moudře a v důvěře,
jak je dlaň snaživá chytí –
drobounké poctivé haléře
kryjí nám potřeby žití.