Tak, mistře Vlachu, shodli jsme se v ceně a ty se do práce dáš neprodleně. A jakož námi ujednáno bylo, takové bude tedy ono dílo:
Oltářní obraz – když má ctnostná žena nemocí hrubou byla navštívena, já slíbil jsem jej ku svatému Jiljí. A věřím, záchranou že slib ten byl jí,
už druhý den se valně polepšila a potom slábla nemoci zlé síla, až vstala zase zdráva – chvála Bohu! Tož slib ten splním rád a splnit mohu.
Ty k Jiljí zajdi: stranou v pravé lodi, kde paní měšťanské k svým místům chodí, je oltář na zdi, ráno při mši svaté od oken dopadá tam slunce zlaté,
a tam má ten náš obraz státi. Tedy změř rozměr si tam, aby naposledy buď velký nebyl nebo příliš malý. A proveď jej, by hoden byl vší chvály.
Trůn v prostřed (slíbils nešetřiti zlatem), Máť Boží na něm (s brokátovým šatem!) a Spáse světa prs svůj dává právě. Korunu drahou má na svaté hlavě
jak Rodička, tak Vykupitel dítě, a v ní se budou svítit rozmanitě kameny, perly, jak v té – snads ji vídal – již Karel císař sobě dělati dal.
A Máteř budiž v líci milostivá a očima nechť laskavě se dívá, by zřetelno všem bylo, kdož ji vidí, že vyslyšela prosby řádných lidí.
Na pravo od ní svatý Václav stojí, má korouhev, jež nosívá se v boji, šat vévody – dej záležet si, mistře – a jak jej odít, usuď sám si bystře.
A za Václavem svatým u pokoře já klečet budu, modlit se své hoře a doufat, že ten dědic české země se smiluje, a sluch svůj skloní ke mně –
ty můžeš naklonit mu hlavu stranou, jak poslouchal by žádost odevzdanou, jíž tlumočit má s přímluvou svou vroucí pak Dítěti i Matce Všemohoucí.
Na levé straně vedle Boží Máti Ludmila svatá v slávě své má státi, a za světicí v prosbě ponížená klečeti bude ctnostná moje žena.
My oba nejlepší své vezmem šaty, já prsteny své, řetěz těžký zlatý a žena moje hedbáv, krumplování a čepec s kožíškem, jak slušno paní.
Dej záležet si. Nespěchej mi tuze a neleň příliš – nejlepší je chůze, když vytrvale jde se stejným krokem. A budeš-li pak hotov příštím rokem
a spokojen já – uznáš s hlasným díkem, že nejsem držgrešlí a nevděčníkem: i na minci i notnou porcí piva se odměním – vám Vlachům milé bývá –
a odporučím slovem přejadrným tě konšelům měst pražských opatrným.
Cookies on Poetry Cove