Vodičko bystrá, vodo nevrátivá,
má milá v tobě modré oči mývá,
má milá v tobě černé vlasy smáčí,
po kamenech tvých bílou nožkou kráčí.
Bývalo, bylo – a už dávno není...
Jen ty si stále skáčeš přes kamení,
vesele šumíš, že tu není zvratu
a že je všecko, všecko bez návratu.