Bourbonský podagrista už je v prachu! A císař v Tuileriích – sláva bohu! Teď teprv zřejmo, že ta Revoluce vyryla příkop mezi staletími –
Toť trefné slovo! Bourboni nám byli ukázkou živou zašlých dob a zvyků – Co plísně na nich! Jaká povýšenost! A na co? Z milosti těch cizích pánů
se vrátili k nám. Zamihli se krátce, a přece dost, by poznali jsme v stesku, čím nám byl císař. Měl snad chyby svoje, však skvrny má i nebeské to slunce,
a člověk musí vlastencem být předem a jako vlastenec – Mu smí jen žehnat. Šlechtické parasity, na nichž není nic francouzského, leda řeč a jmeno,
nám nasadit zas chtěli do všech špiček státního stroje – do úřadů, vojska – – a reci ze sta bitev, vlasti pýcha, žít měli kdesi v zastrčené prázdni.
Neyova žena princeznou je přece a chotí hrdiny, jenž rovných nemá – a uražena byla v Tuileriích jakýmsi floutkem – a Dvůr, zvěděv o tom,
se ke všemu jí jenom pustě vysmál. I našinec – jsme sice menší lidé, však přece lidé – žena moje říká, car Alexander že byl zdvořilejší,
než leutnant toho bourbonského vojska. Ah – konec tomu. Císař je zas doma. Vy víte, jak řek v oné proklamaci o orlu svém, jenž ponese se letem
od věže k věži, až se hrdě snese na věže Notre Dame? Což – to je slovo, stil císařský... kdo umí takto ještě promluvit k srdcím Francouzů, kdo dodá
jim větou křídla? Svobodnou On volbou byl vznesen námi, On je náš, my Jeho, a nedáme si nikým rozkazovat! Stát budem k němu. Vždyť on jistojistě
vítězství připne zase k orlům svojim. Rakousko půjde, musí jíti s námi, i Anglie... ve Vídni na kongrese se protivy prý hodně přiostřily...
Čas nejvyšší, ty zpupné Němce zkrotit, především Němce... Jak ti hrubci vedli si po Francii!... Jak ten Blücher řádil – eh, darmo mluvit... Zkrotit je, jak kdysi...
Auerstädt, Jena... Cara Alexandra mít bude, doufám, císař za přítele, vždyť k výpravě té do Rus konec konců nebylo příčin, ba, je možno říci,
že nedorozuměním byla pouhým – Adresu oddanosti jste již poslal? Od předvčerejška leží v Tuileriích. Já svou dal včera. Lijáky jich prší
z Francie celé. Každý dává výraz nadšeným citům vlastenecké duše. Vše v jednom příteli: Ať žije císař!
Cookies on Poetry Cove