Zas bělá se to podél cest,
kde švestkové zříš stromy kvést –
ach, pod tou dlouhou alejí
jak sněhu nasypáno jest,
a jak se větve zachvějí,
ty bílé lístky snášejí
se jako sprcha drobných hvězd
a po zemi se válejí...
Toť rubáš jen, jejž nastele
si v posled Jaro veselé
a z polehounka mizí s ním...
A s úsměvem svým zářivým
jde Léto v luhy, pole, sad
klas, hrozen, plody nalévat...