Tak točily se ty dvě mušky
kol ruské lampy... Přišla chvíle,
že zmizely mi. A já tušil,
že vchod si našly v žhavý plamen
a padly v něj.
Což také stvrdil
mi potom dlouhý dopis z Ruska.
Lev Sergějevič, přítel obou,
mi vypsal všecko. Tajný spolek
vznik ve studentských kruzích Moskvy,
jenž odhlasoval volnost Rusku
a zhoubu násilnické vládě.
Voloďa s Lizočkou šli ubít
dle hlasování policmistra.
Voloďa střelil kamsi k nebi,
mělť prvně browning v chvějné ruce,
byl chycen, spoután – Liza prchla.
Nějaký stařík, jeden z vyšších,
máv při výslechu jaksi rukou
a zasmál se – což vyložili
si pro Voloďu jako přízeň
a pustili jej. S cizím pasem
vinníci prchli přes hranice –
a útěk jejich zradil všecko:
svaz tajný, smělé plány jeho –
a policie měla práci.
A ostatní prý už mi známo –
až na to snad, že tajně psali
do Moskvy z Vídně, že se vrátí,
že ze všeho se vyznat chtějí,
že plánů všech se odříkají
a o beztrestí jen že prosí.
Žít chtějí ve své domovině,
neb bez ní že jim život trýzní.
Dostali neurčité sliby
a vrátili se... Teď je vezou
už v Sibiř – k řece Jeniseji.