Vy, kteří jste jen jednou zřeli
ji štíhlou, krásnou při tanci,
vy, kteří jste snad uslyšeli
ji zpívat sladkou romanci,
vy, hned se rdící, když tak maně
jen pohled její na vás pad,
když po matčině levé straně
šla z podvečerních promenad:
ó rcete, kolik roků žití
za obrázek by dali jste,
jenž v hrudi mojí večer svítí
v své záři plné, zlatisté?
Neb živě zřím ji po desáté
jak idylické ve chvilce
má rozpleteny vlasy zlaté
a v sukničce a v košilce
tu „dobrou noc!“ dá otci, matce
a krásnému dni za vše dík
a smějíc se neb pějíc sladce,
jde se svíčkou v svůj pokojík!...
Ó rcete, kolik let by žití
za obrázek ten dali jste?...
Má duše smí i tam s ní jíti
a na stráži být zajisté!
A po měsíční záři snésti
jen těm snům dovoluje k ní,
jež Osud, budoucnost a štěstí
nám jistě jednou vyplní!
Ostatně pod tím čílkem svůdným
jen čistý sen vždy proletí,
vždyť polibkem je otec cudným
a matka křížkem posvětí...