Po dlouhém čase
jsem onehdy jej zase zřel.
To bylo v korsu na Ringstrasse,
chtěl přejít – já jej zadržel.
Byl rozpačit, jak by se styděl,
že minout chtěl mě, ač mě viděl,
pak sebral se a pustil v běh
řeč starým zvykem. Že jel světem,
že vzpomínal mne za let těch
a zde že stavil se jen letem.
Že žije nyní v plánech nových
a velké dílo spisuje:
„Rys neženský žen Ibsenových“
(a proto Norskem cestuje) –
měl jiný plán sic rozložený,
stanovit totiž cenu ženy
dle dokumentů autorů
od Saloma až k Weiningrovi –
však po důkladném rozboru
jej zavrhl a pojal nový.
Na tvorbu Ibsena svou prací
dá spoustu nových hledisek
a zvrátí soudy generací,
má úžasných už výpisek –
Bahr předmluvu pak napíše mu –
Klimt slíbil linky dělat jemu –
tisk obstará mu Drugulen –
je v práci ovšem na počátku –
sto výtisků chce tisknout jen –
a jeden dá mi na památku. –