„Nu, co jí říkáš?“ „Jaksi chorá,
ba, bojím se – snad souchotě –“
„Já neznám luznějšího tvora
v svém celém dosud životě!
Toť báseň, která s nebes sklouzla!
A o tom švábu – co v tom kouzla!
Znát sebe – jak děl Sokrates –
a vědět, je-li ve mně atom
ku hlavě domácnosti dnes –
kdo ví, jak byl bych dneska na tom!“
„Má otce?“ „Pan Fürst na Grabenu,
ten velký obchod zlatnický,
muž velmi řádný, svoji ženu
si nevzal pranic prakticky –
Italka chudá od Torcella,
však dnes už zcela zvídeňčela,
jaks pozoroval na řeči.
Nu, obchody teď nejdou skvěle
a jí prý klíma nesvědčí –
což udělat jim spasitele?“