Pár Muhamedů našich čelo chýlí
k východu s okem zbožné důvěry,
na vejcích prý už sedí orel bílý,
z nichž vzejde příští plné nádhery –
Pár proroků zas k Západu pne ruce
a skalopevnou třímá naději,
že z kolébky jen Velké Revoluce
zas čerstvé proudy vzduchu zavějí –
Pár augurů pak ani slova nedí,
zří v pravo, v levo, dolů, nahoru –
o jakéms zázraku prý jistě vědí,
jenž zeměkoule změní prostoru –
A zatím Slovanstva je orel bílý
neplodný, diskreditovaný pták –
je třeba, bychom se jen přiblížili –
on pařátem nám pěkně vytne zrak.
A zatím naděje ten plný Západ
vzduch vlastní sobě sotva vyčistí,
v kolébce Revoluce slova chápat
se začli velkohubí frásisti.
A zatím zázraky už vyšly z mody
a šarlatánů jsou teď řemeslem –
a dál a dál čas letem prudké vody
v bezednou věčnosť vleče starou zem...
A zatím provaz zdrhuje nám šíji,
krev kape z našich otevřených žil –
a každý prorok v extasi se svíjí
a každý zdraví ten svůj příští cíl...