Má černovlásko, co ti psáti
mám na ten lístek v památku?
Mám duchaplný obrat dáti
ve starou jakous pohádku?
Či pozlobit tě, a jsa mravu
poetů jiných věren teď,
mám napsat v otřepaném hávu
ctnou nějakou sem průpověď?
Či upomínku nebo přání? –
I to by byl už všední lov,
a co bych psát chtěl – na to ani
řeč lidská nemá dosti slov.
To jednou za večerní chvíle
a v našem kraji, dítě mé,
tou sladkou řečí, jež zní mile
a beze slov si řekneme,
až půjdem kolem pole zase,
jež čeká brzo ženců srp,
v němž tmavý koukol usmívá se
a planý mák a oči chrp...