A jak je dlouho tomu? Byla válka,
já viděl deně táhnout zpité davy
s prapory, řevem vlasteneckých písní
po této třídě. Nahodilý řečník
zde onde vystoup, chrlil svatý zápal
do žhavých duší, sliboval jich jmenem
dát za císaře statky své i život –
a množství řvalo. – Jak tu nyní klidno,
pryč císař je i zápal, pryč je řečník,
pryč vše, co bylo tenkrát. Drobné kapky
do listí stromů nad hlavou nám bijí
a společnice moje notuje si:
Du brauchst mich nicht zu grüssen...