Vám, Excellencí, vřelý dík,
já jist byl, pomoc vaše cenná,
že ani malý okamžik
mi nemůže být odepřena.
A malou poznámku jen mám,
snad smlčeti ji měl bych raděj –
nu což – jdu, Excellencí, k vám,
jenž nikdy nezklamal mou naděj:
Hle, učí filosofie
se na vysoké ruské škole –
zvyk z Evropy to shnilý je
a pro nás neštěstí vždy holé.
Proč? K čemu? Nedal-li sám Bůh
ve Svatém Písmě klíče k všemu?
Co vyhloubat chce lidský duch?
A není rouhání to Jemu?
Já maličkost tu k úvaze
zde dávám Excellenci vaší –
neb toť už v mojí povaze:
vše k spáse svaté Rusi naší!