Již slunce shaslo. Purpur nebes mizí,
a šero houstne krajem víc a více,
na čistém nebi blýská večernice,
jak stříbra krůpěj velká, třpytná, ryzí.
A na východě oblak ze směsice
teď vyplul měsíc v nachu svojí řízy,
v červeném světle jeho rdí se břízy,
jak před půlnocí nevěstiny líce.
Teď zavál vítr. Chladná noc, jak bývá,
kdy léto klesá v náruč podjeseni,
a v šumu hýbají se stromů sněti.
Z nich krokem mojím ptáci poplašení
se zdvihli hledat místa pro své snění
a v světle modravém jak body letí...