Evropa, Asie – jsou koutky světa,
ocean celý – kapka ve všemíru,
a hora Athos – hlíny hrst v něm pouze
a přítomnost – mžik Věčnosti jest jeden.
Vše je zde mizící a proměnlivé,
a všeho pramenem jest onen Kdosi,
ten Velký, Věčný, Všímvládnoucí Kdosi.
Jenž jícen lví, jed hadí, trn a močál
učinil součástkami tohoto světa,
by krásy jeho tím víc vynikaly,
jak na obrazech světla vedle stínů.
Lva zabít můžeš, vyhnouti se hadu,
trn obejít a močál stranou nechat –
však klnout nesmíš, že jsou tady také.
Sám hostem jsa zde vyčítati nesmíš,
co hostitel tvůj postavit sem ráčil.