Jsme povoláni do legie Krista. Náš imperator Beránek je tichý, a bojujeme za království jeho. Kříž praporcem nám; věříme, že přáno
nám bude postavit jej jako trofej nad dobytými dušemi a srdci. Jsme povoláni do legie Krista. Boj přísáh tobě Kristus imperator,
nevěstko světa, jež Římem se zoveš, jež přepita jsi krví mučeníků a ohlušena chropotem jich smrtným, ty dcero Beliala, matko zkázy,
nádobo jedu, marnosti a zlosti! Vojáci Krista dáváme se v pochod, náš imperator vjede v plné slávě do tvojich bran a na tvou šíji vstoupne
v prach poníženou, neb dny tvoje sečet a odkázal tvé hrdlo mečům našim. Vojáci Krista dáváme se v pochod. A meč ten vnikne v prsa bezestoudná,
a kopím proženeme vnitřnosti tvé a šípy protknem ničemné tvé srdce. Za vlasy povlečeme tebe prachem v sutinách všeho, co jsi vyzískala
smilnictvím svojím, bohy tvoje dáme plamenům v pospas, chrámy model budou konírnou ořů našich, a tvé domy, pelechy hříchů, rozmeteny budou,
že na kameni kámen nezůstane. Prach země budeš polykat, jež pyšně jsi vládla světu, děvko nestydatá, než tělo tvoje bude dáno červům
a hmyzu nečistému k tučným hodům. A imperator, Beránek náš, vjede do sutin bláznivé tvé hýřivosti a kříž svůj vetkne na zničení tvoje.
A s tebou zajdou všechna díla tvoje, tvá bídná sláva, pyšné povznesení, a velké ticho po tom všem jen zbude. A hroby ožijí, jež připravila
jsi svatým svědkům, božím mučeníkům, a kosti jejich vstanou v slávě svojí, a po tvém hrobě, děvko, kráčet budou! Beránku boží, imperatore náš,
buď zdráv! My v život věčný doufajíce zdravíme tebe! Meče naostřeny, krev rozpálena prudkou nenávistí – tak připraveni jsme k tvé pomsty dílu!
Cookies on Poetry Cove