Vévoda Leopold helmici sňal, projíždí sporé si vlasy: – Má choti rozmilá, doba je zlá, nejisté máme to časy!
V říši je větrno. Dvé mračen tam s blesky a hromy už stojí, pan císař na pravo, v levo pan král, co nejdřív střetnou se v boji.
Z Říma pak přichází varovný hlas, pan papež posílá bully, že nutno Ježíše vyznati dnes, že nelze v cesty stát půli.
Lehce to řekne se. Kdybych jen znal, kam se teď pán Ježíš schýlí... Pan papež káže mi: k Friedrichu stůj – což když se pan papež zmýlí?
A k tomu všemu pak já slovo dal už panu císaři Ottě – má choti rozmilá, je to zlý čas, hotové bludiště totě!
Pan král-li vyhraje, musíme pryč z Vídně a vévodství svého; císař-li zvítězí, do klatby dá pan papež dům náš i jeho.
Má choti milá, kde orli se rvou, nemá se plést ptáček malý – zrak hodlám vytříti všem pánům těm, papeži, císaři, králi.
Uherský soused náš, pan Ondřej král, v zem svatou chce vést své voje – má choti milá, já potáhnu s ním, – kříž připnu na prsa svoje.
Co budem zápasit s pohanem tam o volnost božího hrobu, v klidu zde budete i naše zem prožívat nejhorší dobu.
Neboť můj kříž bude ochranou vám, nikdo se netkne vás ani – kdo v službě Ježíše jde v svatou zem, toho dům pán Ježíš chrání.
A než se vrátíme, vyhřmí se bouř, jež nám teď vyhlídku mate, potom se uvidí, kdo pravdu měl a kde je sluníčko zlaté.
Tož vlastní rukou mi přišijte kříž, tu spásu svoji i moji! – Vzal helmu, vyšel ven, heroldy slal pány zvát k svatému boji.
Po Vídni vyslal je, po zemi vší v města i odlehlá místa. Kříž měli na pláštích a takto šli bojovat za pána Krista.
Cookies on Poetry Cove