Když zabíjet – tož podle regulí
válečných uměn: jak když šachy hrají.
Jsme estety. A tedy, zhynu-li,
ať rány umělecky dopadají.
Ó Kryme, do dnes na tvých chlumů žluti
na pláních pustých, nebi, jež tu visí,
děs leží tragický a ustrnutí
z těch dějů, jejichž jevištěm byls kdysi.
Z všech konců světa stáda nevědomá
sem svezli: Francouze i Angličany,
Italy, Turky – Rus tu byl už doma –
jak v dálce poručeno bylo pány.
A tu je, za tisícem tisíce,
bez pravidel a uměn poráželi
dny, týdny, celé dlouhé měsíce
řezníci-amatéři neumělí.